Proč vůbec dávat tunel na router
Protože některá zařízení VPN aplikaci prostě spustit nemohou. Chytré televize, herní konzole, streamovací boxy, chytré reproduktory a většina IoT zařízení nemají jak nainstalovat klientský software, takže jediná cesta, jak jejich provoz vést tunelem, je udělat to o úroveň výš — na routeru, přes který se připojují. Všechno za routerem tunel zdědí, aniž by o jeho existenci vědělo.
Praktický bonus se týká i limitu zařízení: síť za routerem se pro VPN službu počítá jako jediné připojení. Předplatné Aurora pokrývá až 7 zařízení a router zabírá jeden slot bez ohledu na to, kolik zařízení se za ním skrývá.
Čím za to platíte: rychlostí
Šifrování tunelu nyní běží na procesoru routeru, a ten se stane úzkým hrdlem mnohem dřív než váš internetový tarif. Spotřebitelské routery používají malé, úsporné čipy: OpenVPN, který je náročný a běží jen v jednom vlákně, se na takovém hardwaru často zastaví na několika desítkách megabitů. WireGuard je výrazně lehčí a na stejném čipu dosahuje několikanásobku, ale levný router ani tak rychlou optickou linku nevytíží.
Odezva trpí méně než šířka pásma, takže procházení webu a videohovory obvykle fungují bez problémů. Potíže se projeví u velkých stahování, zálohování do cloudu a streamování ve 4K — to vše totiž najednou soupeří o tentýž malý procesor. Než se rozhodnete, zjistěte, co procesor vašeho routeru dokáže reálně zašifrovat, a všude, kde máte na výběr, dejte přednost WireGuard před OpenVPN.
Čím za to platíte: flexibilitou a laděním
Celá domácnost teď vystupuje do internetu přes jednu zemi. S aplikací na každém zařízení může být váš notebook v jedné lokalitě a televize v jiné; u tunelu na routeru změna výstupní země platí pro všechny najednou. Bankovní weby, aplikace rozvozových služeb a cokoli citlivého na polohu uvidí na každém zařízení v domácnosti stejnou zahraniční adresu.
Hledání chyb je také těžší. Když se stránka nenačte, otázka už nezní jen „nefunguje mi internet?“ — na vině může být poskytovatel, router, tunel nebo VPN server a příznaky vypadají úplně stejně. Pokud si zachováte rychlý způsob, jak tunel z cesty vyřadit, například samostatnou síť bez tunelu, promění se večer plný hádání v dvouminutovou kontrolu.
Možnost první: router, jehož firmware provozuje klienta
Některé routery umí VPN klienta provozovat nativně — buď ho obsahuje tovární firmware výrobce, nebo hardware podporuje komunitní firmware, který přidává klienty WireGuard a OpenVPN. V administraci zadáte adresu serveru a klíče a router tunel sestaví sám. Jde o nejčistší řešení: jedna krabička, žádný další hardware.
Háček je v kompatibilitě a riziku. Ne každý model podporuje firmware třetích stran, jeho nahrání může znamenat ztrátu záruky nebo při neopatrném postupu zařízení nenávratně poškodit a tovární firmwary se v podporovaných protokolech značně liší. Místo honby za konkrétním modelem si ověřte princip: podporuje firmware tohoto routeru, tovární nebo komunitní, protokol, který vaše VPN používá — ideálně WireGuard — a má procesor dostatečnou rezervu výkonu?
Možnost druhá: samostatný počítač jako brána
Místo toho, abyste šifrování nechali na routeru, zapojte do sítě malý počítač — mini-PC nebo jednodeskový počítač — spusťte tunel na něm a nastavte ho zařízením jako bránu. Router dál dělá to, co umí dobře, a tunel získá mnohem silnější procesor: i skromné mini-PC s architekturou x86 šifruje WireGuard rychlostmi, kterým se žádný spotřebitelský router nepřiblíží.
Cenou je jedna krabička navíc, kterou je třeba napájet a udržovat, a také trocha znalostí o sítích: brána musí přeposílat provoz a musí být nastavena jako výchozí trasa. Na oplátku získáte snadné ladění — stačí bránu z cesty vyřadit a síť se vrátí k přímému připojení — a plnohodnotný operační systém, na kterém spustíte libovolného klienta a pravidla.
Možnost třetí: druhý router zapojený za hlavní
Stávající router nechte beze změny a za něj zapojte druhý; ten druhý provozuje tunel a vysílá vlastní síť Wi-Fi. V domácnosti tak máte dvě sítě: připojíte-li se k první, jdete napřímo, připojíte-li se ke druhé, jste uvnitř tunelu. Přesunout zařízení z jedné do druhé znamená jen přepnout Wi-Fi.
Toto je nejsnáze pochopitelná sestava a zároveň ta nejbezpečnější na experimentování — chyba na druhém routeru nikdy nevyřadí internet pro celou domácnost. Daň za to je dvojitý NAT, který občas mate herní konzole a aplikace závislé na portech, a stejný výkonnostní strop CPU jako u první varianty, protože šifrování stále obstarává druhý router.
Která zařízení jdou tunelem: rozdělené směrování
Jen zřídka chcete tunelovat úplně všechna zařízení. Směrování podle pravidel (policy-based routing) umožňuje routeru rozhodnout pro každé zařízení zvlášť — obvykle podle jeho místní IP nebo MAC adresy — zda jeho provoz půjde do tunelu, nebo přímo ven. Typické rozdělení posílá tunelem televizi a pracovní notebook, zatímco konzole citlivé na odezvu a huby chytré domácnosti zůstávají napřímo.
Spolehlivé rozdělení stojí na třech věcech:
- Přidělte tunelovaným zařízením statické místní adresy, aby změna DHCP výpůjčky zařízení nepozorovaně nevyřadila z tunelu
- Rozhodněte, kam půjde DNS pro každou skupinu — přímo připojené zařízení používající resolver tunelu (nebo naopak) vede k matoucímu, napůl tunelovanému chování
- Po nastavení otestujte každou skupinu: zkontrolujte viditelnou IP adresu z tunelovaného i z přímo připojeného zařízení, ne jen z toho, které jste právě nastavovali